Jak je dnes



Je s podivem, jak je dneska venku krásně! Slunce svítí tak, že se Netuševě lesknout nitě a není schopna rovně zapošít lem u strakaté halenky. Ale také není daleko konci, jen ještě neví, jak to bude vypadat, takže se možná brzy ocitne opět na začátku. Taky by ráda pletla ten třetí polštář, neb už to má vyzkoušené, ale připadá jí, že pletení je záležitostí spíše zimní nebo pochmurnou nebo deštivou. Pravděpodobně to odloží na jindy. Stejně má dnes plnou hlavu haleny a taky plnou hlavu divadla, neboť ji čeká její první hraní ve hře Mamut mamut a i přes vydatné zkoušky v době těhotenství se obává nejistoty, kterážto je hlavním původcem chyb, překlepů, přeřeků a různých takových divadelních neduhů. Včera si na večerní zkoušce potvrdila, že s Retuševou skutečně nesdílí stejné velikosti oděvů. K šedé elegantní halence bude potřebovat černé elegantní prádlo, aby mohla bez ostychu nalévat vědecký nápoj z perfektně vyčištěné laboratorní odměrky.






 Dopis Retuševě
Drahá Retuševo,

Opět jsem dnes vstala poměrně brzo, i přes to, že jsem do půlnoci připravovala kousek strakaté halenky na olemování a podařilo se mi zdárně rozstříhat meruňkové tílko na háčkování. Tyto do kola se opakující debaty s Tebou, zdají se být celkem plodné, i když jejich téma nevztahuje se na nasbíranou inspiraci. Víš, jaké to je, když pářeš svetr a současně máš tu výsostnou možnost si postěžovat někomu párajíce-blízkému, že se ti zasekla nit! Sama to znáš, nepohrdneš tím a určitě uznáš, že to v mozku vyvolává euforii blízkou užití některých omamných látek.  Z toho potom ždímám sílu a chuť na nové pletení, kteréžto budu moci zdárně někdy třeba rozpárat nebo někomu darovat nebo se o to s někým, třeba s Tebou, podělit.

Děkuji a zdravím do žižkovských kopců

Netuševa
 

V 5:54 vstává Netuševa, aby naplnila svůj den netušíc čím. Nevědoma si toho, zda již je nebo ještě  není při plném vědomí, téměř slepě plní ranní rituály, počínaje zavázáním županu konče navléknutím ponožek. Navlékání ponožek je nechuť, musí se přitom ohnout buď dolů nebo pokrčit nohu nahoru. Fyzická námaha Netuševě není příliš blízká. Resp. Pravidelné aktivní sportování jí není příliš blízké. Pití kávy považuje Netuševa za dopolední dýchánek. Ví, že netrvá dlouho a i když pije většinou kafe studené, docela bytostně to nesnáší. Nechutná to jako kafe a k dopolednímu požívání tekutin se to nedá přirovnat. Ráda by si dala sklenici čisté, lehké vody. Vody z čisté čiročiré studánky lesní...kdyby nějaká byla někde blízko.


 Jsme všichni lidé? Co je to lidé. Hmota schopná čehokoliv, ochotná cokoliv. Chceme se přátelit, přátelíme se, setkáváme se, mluvíme, diskutujeme, vytváříme spolky, pracujeme společně. Jsme ukrutně sami, i přes to, že se přátelíme, setkáváme se, mluvíme, diskutujeme, vytváříme spolky, společně pracujeme a zase jsme sami, i když...

Žádné komentáře:

Okomentovat